15. kapitola SM - 0%

Kapitola druhá

11. ledna 2014 v 17:13 | Charbon |  Broken souls
Jo! Stihla jsem to ještě dneska :3 Chtěla bych napsat i recenzi, ale nevím, kdy se do toho pustím. Uvidím... Možná zítra. Snad se vám bude kratší kapitola líbit :) Užijte si čtení ;)


Kapitola druhá

Po hodině literatury, zamířil Connor do školní jídelny, jelikož to byla dnes poslední hodina. Batoh s věcmi si přehodil přes rameno a začal se prodírat davem fotbalistů, roztleskávaček, dramatiků a další žáků, kteří buď měli nějaké zájmy, nebo ne. Connor se celou cestu díval do země a nevšímal si, když jeden z ragbistů povalil na zem člena šachového kroužku. Slyšel jen hlasy a divoké rány, které se ku podivu rozléhaly po celé chodbě stejně, jako chichotání roztleskávaček. Když trochu pozvedl hlavu, poznal pár zelených tenisek, které našlapovaly tak nejistě a plaše. Podíval se kousek blíž a poznal Gracie v tmavě modrém svetříku na knoflíky a černé sukni. Vlasy stažené do culíku se jí pohupovaly na zádech sem a tam. Dívka zamířila do jídelny a Connor ji úmyslně následoval. Riskoval, že ho pozná, ale je dost možné, že se tak nestane. Nebo ano?

Gracie si v jídelně od kuchařky vzala zeleninový salát s kuřecím masem a jablečný džus ve sklenici. S tácem odkráčela k prázdnému stolu, který byl blízko u stěny na druhé straně místnosti. Connor si vzal jen džus a zamířil k ní. Když se přibližoval, bedlivě pozoroval, jak si sedá a vidličkou si nabodává půlku malinkého rajčete.

Zastavil se u židle naproti a otázal se. "Můžu?" Polkl a ona jen obyčejně kývla a dál se věnovala svému salátu. Usadil se tedy na jednu ze čtyř židlí a usrknul si sladké pomerančové dužiny. "Já jsem Connor." Řekl v trapném tichu nenuceně a zabodl do ní své oči.

"Já vím." Poskočilo mu srdce a dumal nad tím, kdo jí o něm mohl asi povědět?

"Jak víš, jak se jmenuji? Vidím tě málem podruhé." Zalhal a v pravém oku se mu zablýsklo. Náznak lži. Nikdo to však nikdy nepoznal. Zvláštní, pomyslel si.

"Viděla jsem tě, jak ses zdravil se svojí holkou na chodbě u učebny počítačů." Odpověděla a vjela si rukama do vlasů tak, až Connor zahlédl jizvu na čele, kterou důvěrně zná, ale nečekal, že bude tak ošklivá. Je to poznávací znamení.
Po chvíli jako by se odtrhnul od jejích rudých vlasů a rozvzpomněl se, co před chvílí říkala. Bránil se úsměvu, ale nepodařilo se mu to. U učebny se zdravil se svou sestrou, která na obědy nechodí a radši si zajde s partou do nějaké restaurace ve městě. Gracie zřejmě přeslechla, když Minericku nazval "ségrou".

"To je moje sestra Minericka. Tedy nevlastní sestra. Bydlí se mnou v sirotčinci na kraji města." Nikdy by nečekal, že něco takového řekne někomu, koho skoro nezná, ale potřeboval zjistit víc a dychtil po pravdě, kterou tahle Gracie skrývá. Překvapivě na sobě neměla žádný make-up, což ho příjemně překvapilo. Její tvář byla milé oddechnutí od samých hustých nepřirozených řas a až moc rudých rtů.

"Aha," promluvila znovu. "Já jsem Gracie." Zarazila se a nejspíš se zamyslela nad něčím důležitým. Podivné je, že si Connora prohlížela s přivřenýma očima. Nebude trvat dlouho a určitě ho pozná.

"Já vím, dnes na první hodině ses představila celé třídě. Everwood, že?" Zeptal se nejistě, ale rusovláska kývla. Vzpomněl si na bandu posměváčků a kousl se do jazyka. "Těch hlupáků si nevšímej. Jsou nevyspělí." Potvrdil čistou pravdu a Gracie mi věnovala úsměv. První úsměv za tu dobu, co tu seděli.

Na vidličce má nabodnutý plátek okurky a kousek kuřecího masa. Když si sousto přiloží k ústům, někdo do ní zezadu vrazí a začne se chechtat. Až po chvilce si Connor všimne, že Gracie teče ze rtu krev. A pořádně. Popadne ubrousek a přiloží ho vyděšené bytosti na rty. Dívka už má ubrousek ve svých dlaních a tiskne jej na ránu.

"Hej!" Zakřičel na hnědovlasého útočníka a pohodil hlavou, aby dostal z očí svou platinově zbarvenou ofinu. "Ty nevidíš, co jsi proved?!" Zvýšil hlas, aby se ten blbec konečně otočil. Taky, že tak udělal. Connorovi se na tváři vytesal vztek.

"Co?" Zeptal se jízlivě. "Myslím, že si s tím poradí!" Prohodí s úsměvem tak křivým, že se Connor musí dívat jinam.

Obličej měl stále rozzuřený. "A omluva je kde?" Zeptal se tišeji, ale pořád dostatečně hlasitě. Hnědé i modré oko měl zabodnuté do jeho tváře.

"Hm… Že by se ztratila v Everwoodu? V té díře." Connor si byl najednou jistý, že je to ten kluk ze třídy. Nezná jeho jméno a vlastně nezná víc jak polovinu jmen ze třídy. Nezájem.

Connor přitvrdil na hlase. "Omluv se jí. Hned ty kreténe!" Přestával se ovládat. Co se to ksakru děje?! Jedna holka a tolik povyku? Connore vzbuď se!! Chytil se za hlavu, protože mu skrz proběhla šílená bolest. Teď byl ještě vzteklejší.

"Dobře, dobře. Omlouvám se Gracie. Opravdu." V jeho očích se mihl náznak upřímnosti. Connor se na Gracie naposledy podíval, sebral si s sebou svůj batoh a se zuřivým výrazem vyšel z jídelny. Za sebou slyšel ticho, ale po chvíli zase ten známý zvuk mluvících a povykujících studentů u jídla. Konečně zná jeho jméno. Při jejich hádce jeho jméno několikrát slyšel. A taky to svoje. Dávej si na mě bacha, Jasone Blakeu, pomyslel si.

-----

Na cestě domů se pořád zamýšlel nad tím, jak někdo může být tak bezohledný. Pak si ale vzpomněl, že on je snad horší než on. Vždyť při každém úplňku musí hlídat dané území před vlky, kteří jsou vlastně lidé. Moc toho o těchto bytostech neví, protože se s nimi nesnažili komunikovat. Sleduj, chyť, zabij. Možná až moc "prosté". Connor zatím nikdy člověka nezabil. Pouze vlka, tedy dva. Svého prvního podřízl už ve čtrnácti. Další byl tak silný, že strávil několik dní v nemocnici. Hlavně, že se toho "monstra" zbavil.

Jde ulicí, kterou profukuje studený vítr a s ním fičí i štiplavý sníh. Únor je teprve v polovině. Conn jde sněhem a kolem krku mu vlaje smaragdová šála, která mu vede až po nos, aby aspoň viděl na cestu a nezakopl, nebo nesklouzl na ledovce. Uši má zmrzlé a tváře červené. Už stojí u brány a chystá se ji přelézt, když tu najednou…

"Connore?!" Jen matně uslyšel a také uviděl povědomou osobu. "Hej, Connore!"

"Gracie? Jsi to ty?" Poznal ji, když přistoupila blíž a nechápavě se na ni zadíval. "Co se děje? Jak jsi na tom?" Všiml si jejích rtů a došlo mu, proč její slova slyšel málem jen jako huhlání.

"Promiň, že jsem tě sledovala, ale chtěla jsem ti poděkovat." Za co? Pomyslel si Connor, když si vzpomněl na tu noc. "Bez tebe bych tam nehybně seděla a krev by mi kapala po svetru," pousmála se a odhrnula si rusou ofinu z čela a zasunula ji pod krvavě rudý čepec.

"Hele, nemusíš mi děkovat." Oplatil jí letmý úsměv. "Jsi docela zmrzlá… Nechceš jít dovnitř? Na čaj?" Gracie je opravdu zvláštní a milá holka. I tak musí zjistit, jestli o něm něco ví a co dělala v tom lese. A navíc o půlnoci.

"Já ti nevím… Musím se učit." Zakroutila hlavou a špičkou boty dloubala do sněhu.

"Tak se pojď naučit k nám." Sám nevěděl, proč to říká a asi z toho bude mít problém, ale to je v tuto chvíli jedno. "Jsi tu nová a potřebuješ kamaráda, ne?" Otázal se, ale odpověď nečekal a přelezl zamrzlou kovovou bránu. Zrzka na chvíli váhala, ale když jí Connor gestem naznačil, ať jej následuje, poslechla.

Gracie si cestou k domu prohlížela zamrzlé větve stromů a hromady sněhu odklizeného kolem cestičky, kolem které šli, ale nikdo nic neříkal. Ticho po pěšině. Když se dostali až k hlavním dveřím, rusovláska si prohlížela fasádu a verandu a vůbec celý dům. Než stihl Conn odemknout, otevřely se dveře a v nich stála stařičká dáma ve stařičkých šatech.

"Dobrý den, vy musíte být Gracie." Pozdravila mile "babča" a Connorovi málem upadla čelist.
---Předchozí kapitola Další kapitola---
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | 11. ledna 2014 v 17:35 | Reagovat

:OOO Hustě! :)) :3 Ten konec. :DD Nevím proč, ale rozesmál mě. :D

2 Charbon Charbon | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 20:44 | Reagovat

[1]: :D taky nevím proč :D

3 Abigail Abigail | 11. ledna 2014 v 22:32 | Reagovat

Hustý =) hlavně ten konec =) a abych řekla pravdu taky mě to trochu rozesmálo =)

4 Abigail Abigail | 14. ledna 2014 v 18:56 | Reagovat

[3]: dodávám, že mám na blogu kontrolu SB tak se jen mrkni http://mujblogpovidek.blog.cz/1401/mensi-kontrola-sb

5 Charbon Charbon | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 19:12 | Reagovat

[4]: Jasně a díky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Jsem součástí: