15. kapitola SM - 0%

10. Kapitola - Přípravy

25. ledna 2014 v 13:36 | Charbon |  Srdce modrokrevných
Yes! Po opravdu dlouhé době další kapitola Srdcí modrokrevných! Dalo mi to docela zabrat. Má totiž rekordních 1649 slov! Nejdelší kapitola tady na blogu.
Kapitola je hodně seznamovací, ale co by jste čekali, když je Heria ve světě elfů nová? Užijte si to a budu ráda, když zanecháte komentář s vaším názorem :)


10. Kapitola - Přípravy

Probudí mě hlasité bušení na dveře a na poprvé si myslím, že se mi to jen zdá. Když slyším zvuk podruhé, zavrtím se a slyším, jak Oliver zamručí, tak se zvednu a vydám se za tím rámusem. Otevřu dveře a v tu chvíli mi nedojde, jak to bude vypadat. Za dveřmi stojí nějaký kluk se světlými vlasy a oříškovýma nechápavýma očima. Ruku má zaseknutou ve vzduchu, jako by se chystal na další bouchání, ale je tak vedle, že málem ani nemrkne.

"Olivere?!" Zařve a dívá se za mě. "Neřekl jsi mi, že máš holku a navíc, že jsi ji měl ve svém pokoji." Hodí na mě úšklebek a ďábelský úsměv, který se podobá tomu od Olivera, ale je v něm něco víc… Pravdivého. Oliver to dělal asi proto, aby mě vylekal, ale to mě teď nezajímá. Právě teď jsem ve větší kaši. Oliver přiskotačí ke dveřím a cítí se asi stejně trapně jako já.

"Andrew… Co tu děláš?" Zatváří se udiveně, ale podle mě ví, co tu ten kluk dělá. "A není to moje holka. Je tu nová a Sophie ji nechala osudu."

"Aha, ale i tak. Vlastně jsem si teď uvědomil, že jsem tu kvůli ní." Jeho pohled skončí na mě a já se jen snažím dívat jinam, než do těch jeho spalujících očí. "Obřad přivítání, pamatuješ?" Oliver kývne a poslouchá dál. "Měli jsme tě jít s Oliverem hledat, ale jak vidím, on už tě našel."

"No jo, obřad přivítání." Zamyslí se. "Asi by ses měla obléknout a zajít za někým, kdo není Sophie." Zamračí se a z jeho úst se utvoří jen úzká čára.

"Co je se Sophie? Třeba na mě jen zapomněla…" Sama vím, že je to asi blbost, protože kdyby na mě zapomněla, tak by si musela přece i vzpomenout a vrátit se pro mě. To ale neudělala.

"Jen se od ní drž dál. Není to zrovna dobrý kandidát na tvoji kamarádku." Zamračí se a podívá se za Andrewa, jestli někdo neposlouchá. Po této větě jsem se šla beze slova obléct a měla v úmyslu jít za královnou Elion, i když nevím, jestli tam bez ohlášení smím. Cestu k východu z těchto tunelů jsem si kupodivu pamatovala, a tak jsem byla v okamžiku u třpytivého vodopádu ve velké jeskyni.

Při vchodu puklinou někdo přiběhne naproti mně. Nejspíš něco jako stráž, protože byl vysoký silný a vousatý. Na staříka je ve formě. "Co tu pohledáváš?" Pohlédne na mě nedůvěřivě.

"Jdu za královnou. Mám se dostavit na nějaký obřad." Při slově nějaký se lehce zašklebím a tíhu svého těla přenesu na levou nohu. Ruce za zády a nervózně si hrající prsty spustím podél těla.

"Ach tak… Ty budeš He… ra?" Zeptá se nejistě. Zavrtím hlavou, až se mi mé tmavé vlasy zavlní.

"Heria. Evansová a vy jste…?"Pousměji se. Představím se a nastavím strážnému ruku, kterou po pár sekundách a nechápavému výrazu pevně stiskne.

"Eduard East. Dvojité E!" Odpoví rázně a zasalutuje. "Tak mi říkávali ještě na výcviku." Pousměje se a ruku mi přiloží na záda a popostrčí mě k puklině. "Elion zde není, ale zavedu tě za její vnučkou. Je asi o rok starší než ty. Oblíbíš si ji." Jdeme chodbami a já jen přikyvuji. Uniforma Eduarda Easta vypadá docela normálně. Modročervený vršek, bílé kalhoty s puky, naleštěné vysoké boty černé barvy, bílé rukavice a v podobných barvách i helma. U pasu mu visí ostrý kord a dýka. Takového ochránce byste našli u královských paláců, nebo tak.

Dojdeme k mahagonovým dveřím, které jsou podobné těm u královny, ale jako by byly zmražené. Eduard zabuší svýma mohutnýma rukama na dřevo až to zapraská a po té se ozve jen tiché "Dále." Ed na mě pokývne a já otevřu dveře a slyším, jak jeho naleštěné boty klapají pryč.

"Ahoj, já jsem Heria jsem tu nová a…" Přeruší mě a ladně, téměř neslyšně vstane od svého kosmetického stolku.

"Ano, má babička mi o tobě už vyprávěla." Přistoupí ke mně po krásné světlomodré podlaze. Připadá mi, jako by šla po neklouzavém křišťálovém ledu. Vypadá to tu magicky. Jako v ledové jeskyni. "Jsi prý něčím výjimečná. Cituji: Dcera daru a prokletí, konec citace." Usměje se a já s ní. Dcera daru a prokletí? Tak mi tady říkají? Už se jí chci zeptat na jméno, když mi ho svým jemným hlasem řekne. "Jsem Cira, vnučka královny Elion." Pohodí světlými vlasy. Je krásná. Nikdy jsem tak krásnou bytost neviděla. Vyzařuje z ní dobrota a v jejím věku kupodivu i moudrost.

"Těší mě. Vidím, že máš ráda ledové barvy." Poznamenám. "Máš krásný pokoj." Pochválím ji a rozhlížím se kolem. Nemůžu se nabažit rampouchů a duchny na posteli, která vypadá jako kupka lehoučkého sněhu.

"Ano. Mám schopnost ovládat mrazivé počasí. Miluji zimu." Řekne vesele, ale vteřinu na to se zdá posmutnělá. "Víš, nikdy jsem nebyla nikde mimo tuto jeskyni. Tak ráda bych viděla padající vločky a zasněženou krajinu."

"To je mi líto. V zimě to vypadá nejlépe v lese. Ve městě je to většinou samá břečka. Teda ke konci zimy." Soucítím s ní a chápu ji, ale zajímá mě… "Vy nechodíte ven?" Prohodím nechápavě.

"Ne. Rodiče a vlastně celá má rodina mi to nechce dovolit. Prý je pro nás svět tam venku nebezpečný. Nevím, co si o tom mám myslet." Naposled na mě smutně koukne a znovu zapojí radostnou náladu. Přizve mě do pokoje a já s ještě větším údivem pozoruji kouty, které ode dveří nebyly ani vidět. Cira mi vysvětlí, jak bude probíhat Obřad přivítání. Zní to opravdu zvláště a mám i strach z jedné části, která se týká dýky a rudomodré tekutiny. Povyprávěla mi nejrůznější příběhy z těchto obřadů. Například, jak jedna dívka vyběhla z hlavní jeskyně s křikem. Potom ji ale přivedli a donutili spolupracovat, protože tím musí projít každý, kdo chce být součástí Vodopádu. Ano, toho, který je vstupem do komnat královny a její rodiny. Prý je to nejkrásnější obřad hned po svatbě.

Po vylíčení celé té záležitosti mě zavede ke švadlenám. Seděly v menší místnosti, která byla plná látek, nití, kamínku a dalších věcí, které jsou tady potřebné pro tvorbu a práci. Švadleny byly elfky, které si s látkou poradí proto, že mají mnohem větší a lepší představivost než jiní elfové. Také mají zručné ruce.

Když se mě zeptaly, jakou mám ráda barvu a jestli chci dlouhé, nebo krátké šaty, odpověděla jsem: "Mám ráda modrou barvu, takovou tyrkysovou." Potom jsem ještě dodala: "A černou… Střih nechám na vás, ale obecně bych chtěla něco originálního." Připadala jsem si jak princezna. Po té větě se ozvalo přemýšlivé "hm" a já věděla, že už nad něčím přemýšlejí.

"Pojď." Vyzvala mě Cira. Je to opravdu milá dívka a po pravdě si přeji, abychom byly kamarádky.

"Kam jdeme teď?" Zeptám se a vydám se za Cirou. Všimla jsem si, že má boty na podpatku lesknoucí se snad víc, než porcelán mé nevlastní matky.

"Šaty nejsou to jediné, co ti musíme zařídit." Mrkne na mě. Procházíme snad nekonečným bludištěm chodeb s loučemi plápolajícími na stěnách. Najednou za sebou uslyším rychlé kroky, které se k nám blíží, tak se instinktivně ohlédnu. Oliver. Ale co tu dělá?

"Ahoj Ciro. Zdravím Herio." Na Ciru se mile usměje a na mě udělá ten svůj zlověstný úšklebek, tak mu ho oplatím a pozdravím ho.

"Olivere," pronese nevzrušeně Cira. "Co tu sakra děláš?" Použije trochu výhružného tónu a já mám pocit, že se mezi nimi něco odehrálo. Ať to bylo cokoliv, mě se to netýká.

"Hledal jsem Heriu, abych zjistil, jestli se tu někde nezatoulala." Přijdu si jak malé dítě. Nebo tulácký pes? "Měly byste si pohnout, za hodinu to začíná." Ukončí svůj projev a než stihnu odpovědět, nebo se na něco zeptat, kluše pryč nekonečnými chodbami.

"Hm…" Ozve se od Ciry. "Má pravdu. Pojď, je to hned za rohem." Zatahá mě za rukáv. Vejdeme do místnosti "krásy". Neříkají tomu tak, ale mě to tak připadá. Kam se podívám, tam vidím šperky, boty a šaty.

"Páni!" Vydechnu. "To jsou…" Pohlédnu na Ciru a ta jen přikývne. "Jsou nádherné. Mám si jedny vybrat?" Zeptám se nejistě.

"Švadleny vždy ušijí aspoň tři šaty, aby měl zákazník na výběr." Ukáže na všechny tři šaty. "Tak co? Vyzkoušíš si je?" Povzbudí mě a za chvilku jsem narvaná v prvních šatech. Jsou těsné a nepohodlné, ale krásné. Myslím však, že se hodí spíš na ples. Jsou tyrkysové a bez ramínek. Pásek je tmavý se stříbrnými třpytkami. Není to ono.

"Tyhle asi ne." Řeknu tiše, protože nechci nikoho urazit, ale nikdo mě nekritizuje, což je fajn. Ve škole nic než kritiku neznám. A pomluvy. Ty jsou nejhorší.

Další byly lepší, ale pořád jsem nemohla spustit oči z těch posledních. Měly krásný korzet s perlami podobnými s těmi, které jsem měla na šatech od Sindie. Přepadl mě smutek, protože jsem nepřemýšlela nad tím, co je s rodiči a navíc s mojí milovanou chůvou. Až ty nesmysly skončí, musím je vidět a vše jim vysvětlit. Nejdřív si o tom ale s někým promluvím.
Třetí a poslední šaty měly sukni dlouhou asi decimetr pod kolena a skládala se z různých látek. Byly to proužky tyrkysové látky smíchané s kusy látky tmavší a naopak světlejší barvy. Vše se na těch šatech třpytilo tak krásně, až jsem musela přivírat oči. Kolem sebe jsem slyšela obdivné povzdechy.

"Sluší ti." Pochválí mě Cira. "Myslím, že to jsou ty nejkrásnější šaty, které jste kdy stvořila, Lilo." Pohlédne na postarší paní a ta děkovně kývne. "Tak pojď. Sedni si před zrcadlo." Přikázala mi a já poslechla. Ve vlasech se mi začal hrabat asi třicetiletý muž. Vypadal… No jako gay a nejspíš byl, ale proti těmto lidem nic nemám. Naopak mi přijdou fajn. Někteří samozřejmě.

Kadeřník se jmenoval myslím Akar Kir. Došlo mi, že elfové, kteří zde žijí od narození, nemají příjmení a ti, co sem přišli ze světa za jeskyní, je mají. Akar má pestrobarevné oblečení, podle kterého poznáte, že se vyžívá v módě. Dlouhé hnědé vlasy měl stažené do culíku a rty se mu jen leskly. Tenhle chlap ví co nosit. Pomyslela jsem si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Violett Violett | Web | 25. ledna 2014 v 17:34 | Reagovat

Hmmm... Velmi pěkné a originální. Jsem zvědavá, jak to bude s Oliverem a co se Andrew zač :D Vážně krásná kapitolka.

2 Charbon Charbon | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 17:44 | Reagovat

[1]: Díky :) Asi si půjdu přečíst něco od tebe :D Právě jím večeři a nudím se u toho :D

3 Abigail Abigail | Web | 25. ledna 2014 v 18:11 | Reagovat

Hm.... jsem zvědavá na Andrewem nebo jak se to píše... Pěkná kapitola =)

4 Calla Calla | 25. ledna 2014 v 18:26 | Reagovat

Krásná kapitola. Ten začátek byl fakticky super! Ale i vše ostatní bylo super. Nevím proč, ale Olivera mám čím dál raději. :DD
PS: Úplně jsem si ty šaty představila. Takové bych taky jednou chtěla mít. I když se mi to asi nesplní. xD

5 Charbon Charbon | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 18:31 | Reagovat

[3]: Díky :)

[4]: Třeba jednou ;) A moc díky za pěkný komentář :) Všem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Jsem součástí: