15. kapitola SM - 0%

Prolog

7. října 2013 v 18:14 | Charbon |  Broken souls
Co víc k tomu napsat? :D Jen chci oznámit, že zítra se pokusím přidat buď to další kapitolu SM a projekt, nebo dva články k projektu. No, uvidíme. Do komentářů se prosím vyjádřete k prologu :)


Prolog

Srdce mu buší a snad i slyší, jak se tlukot odráží od stromů a dolehne k jeho uším. Běží hustě spadaným listím za pozdního listopadového večera. Na tváři lesk úsměvu a v žilách adrenalin. Silné nohy zvyšují rychlost a rty dostávají nádech ďábelskosti. Rukama odhání překážející větve. Jeho zrak zaostřuje to místo, kde hlídá vždycky a jeho sluch na jeho levé i pravé straně zachycuje běžící kroky bratrů Stoneových. Ani jednou se neohlédne, utíká pořád dál bez zastavení, či jen nepatrného zaváhání. Odvaha, ale zároveň zákeřnost mu naplňuje planoucí srdce. Už jen pár metrů, dva a nakonec už žádný. Zastaví se a pořádně si prohlédne malou mýtinu svýma rozdílnýma zkoumavýma očima. Pravé oko má krásnou oříškovou barvu a levé naopak oceánsky modrou. Sundá si tmavou kapuci a stín v jeho tváři náhle zmizí. Osahá dýky na koženém opasku a prsty přejede po ostrých čepelích. Zkoumá, zda jsou dostatečně ostré. Na zádech se mu pohupuje už použitá, ale stále velice přesná kuše s toulcem naostřených šípů. Prohrábne si uhlové a lehce zpocené vlasy. Párkrát se zhluboka nadechne, ale nejde na něm poznat, že by byl nějak zadýchaný. Sedne si na zem, sundá si kuš ze zad a opře se o nejbližší bukový pařez. Shadi by neměli být v této poloze, neboť nemají dostatečný výhled na okolí, ale i tak je Connor přesvědčený, že v tomto opuštěném lese nikoho nepotká, zvlášť ne dnes.

Pohlédne na oblohu a zjistí, že je přesně půlnoc. Tohle je jedna z věcí, ve které je přesný. Vždy podle měsíce na vteřinu pozná, kdy je půlnoc. Luna pluje v šedých stínech a hvězdy okolo tančí pomalými krůčky balet a při skoku, který se mockrát neopakuje, padají k zemi. Obloha je tmavá a některým by naháněla dokonce i strach, ale Connor má chladnou hlavu. Nelekne se při každém zašustění nebo zlomení větvičky. Jen se ohlédne, nebo změní polohu, pokud dané místo podezřívá z přítomnosti někoho jiného. Jeho taktika je hrát klidného a nevšímavého.

Zrovna když si prohlíží čepel ocelové dýky, uslyší kroky, rychlé kroky. "Sakra." Zakleje znuděným hlasem a svižně se zvedne. V rychlosti si přes záda přehodí kuši a toulec. Rozběhne se za zvukem a v ruce svírá ostrou zbraň. Utíká hustou částí lesa, ale už před sebou vidí narušitele. Běží čím dál rychleji a neznámé osobě je téměř v patách.

Zrychlí a využije mohutného kamene před sebou. Skočí na něj a odrazí se. Nádech a švih. Ve skoku se promění v černého lesklého havrana a roztáhne křídla. Pařáty přikrčené k tělu a oči zaostřené na čím dál pomalejšího člověka. Mává křídly, co mu síly stačí. Narušitel se zastaví před mohutným skaliskem. Connor v podobě temného zvířete ještě třikrát švihne křídly a dopadne na zem, kde udělá kotrmelec už ve své podobě. Osoba se otočí ve chvíli, kdy mu shade zahalený v kapuci přikládá ke krku nůž. Osobu přidržuje levou rukou u krku a pravou s dýkou přitisknutou na ohryzku.

Teprve teď se podívá neznámé osobě do tváře. "Cože?" Promluví s nechápavým výrazem. Nakonec však zavrtí hlavou a narušitelce dýku přitlačí více ke krku. Dívka bolestně přivře světle šedé oči, ale úplně je nezavře. "Co tady chceš?" Řekne výhružně. Dívka je zadýchaná a snaží se do sebe dostat co nejvíce vzduchu, ale Connor jí nedá sebemenší prostor. "Odpověz!" Zvýší hlas a znovu na dýku přitlačí. Chybělo by málo a na krku se objeví červená rýha. Dívka se zajíkne a oči se jí začínají lesknout slzami. Něco v ní, v jejích slzách lehce foukne do jeho lítosti.

"Eh… Ztratila jsem se," odpoví chvějícím se hlasem a Connor povolí tlak dýky. "Neubližuj mi…" Po téhle větě se Connor šibalsky usměje.

"Nechci ti ublížit, ale tohle," přitáhne si ji za ruku a na čele, těsně pod kořeny vlasů udělá krátkou, ale hlubokou ránu. Dívka bolestí vyjekne a snaží se mu vysmeknout, což jí moc nepomůže, protože si tím udělá ránu ještě delší. "Tohle je nezbytné. Jestli se tu ještě objevíš, nebude to tím, že ses ztratila. Ostatní by tě rozcupovali. Máš štěstí." Použije výhružný tón. Je zvyklý chránit si své území, skoro jako vlci.

Odtáhne se od ní, ale ona na něj jen vystrašeně zírá. "Běž!" Poručí ji. Zrzka se jen zachvěje, tak zvýší hlas, je totiž přesvědčený, že mu chce poděkovat a tomu se chce vyhnout. "Běž!" Zařve tentokrát o něco silněji a ta holka se rozběhne. Za chvíli se ztrácí z jeho dohledu. Connor však čeká, dokud nepraskne poslední větvička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Líbí se mi :3 74% (37)
Docela jo :) 10% (5)
Ujde to... 6% (3)
Nic moc. 2% (1)
Nelíbí se mi. 8% (4)

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 7. října 2013 v 19:06 | Reagovat

Já..já.. nemám slov! OMG!! To je snad jediné co ze sebe vysoukám. Nádhera.. :D Já vím, že ráda přeháním, ale tentokrát je to prostě pravda! Žádné přehánění. Asi to bude znít divně, protože je to teprve prolog, ale asi jsem se už zamilovala do Connora. xD Jak jsi napsala, že má každé oko jiné tak jsem si to úplně živě představila. A černé vlasy... :33

2 Abigail Abigail | Web | 12. října 2013 v 17:14 | Reagovat

HM...tak tohle je fakt dobrý. Je tohodně dobře napsané, je to naspané lépe něž píšu já. Jsi opravdu talenr jsem zvědavá co bude dál =)

3 Violett Violett | Web | 16. října 2013 v 15:16 | Reagovat

Wow :3 Na to, že mám špatnou náladu, tak si mi ji tím prologem zvedla :3 Je to užasné, nejprve to jméno Connor a pak ta zrska. Prostě skvěle píšeš. Klobouk dolů :)

4 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 16. února 2014 v 19:55 | Reagovat

Nádherný to je :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Jsem součástí: