15. kapitola SM - 0%

6. Kapitola - Odpovědi

3. září 2013 v 19:13 | Charbon |  Srdce modrokrevných
Po delší době další kapitola. Snad to nebylo tak dlouho. Kapitola je přibližně dlouhá, jako ty ostatní. Takže... Dejte se do čtení :3


6. Kapitola - Odpovědi

Stehy z obočí mi vytahovali asi před hodinou. Jen jsem tam tak seděla a čekala, až to budu mít za sebou. Bolest jsem ani v nejmenším nevnímala. Pořád jsem myslela na George - teda jestli to je George - a na naše setkání v lese. Vůbec nevím, kdy tam jít, ani kam do lesa. Na mýtinu? K řece?

Sedím na posteli a přes jedno obočí mám přilepenou náplast. Sedím a jen tak se dívám do zdi. Čekám, jestli se tu neukáže George. Už bude sedm hodin a já vím jen to, že se máme sejít v lese.

Vzpomenu si na Sindie. Myslím, že taky nepřišla, ale musí toho mít hodně se stěhováním. Otec mi říkal, že se tady asi neobjeví, ale má o mě strach. Doufám, že ji v nejbližší době uvidím, nebo aspoň uslyším. Mobil mám vybitý a rodiče mi nabíječku nevzali. Jsem docela odříznutá od světa za lesem. Dál jsem nebyla. Nevím co se děje ve městě, jak to jde doma, ani nevím, jak se má Cecily a jestli ještě blouzní. Až ji uvidím, měla bych se jí na to zeptat. Na ten stín.

Uslyším zaklepání na okno. Přiběhnu k němu a otevřu ho. O vysokou zeď je opřený žebřík a na něm, kdo jiný než George, ne-George. "Jdeme?" Zeptá se mě šeptem a já souhlasně kývnu. Vlezu na žebřík a ještě jednou se podívám na hodiny na stěně. Osm hodin. Doufám, že se nezdržím dlouho, doufám, že se vrátím živá.

"Proč lezeme po žebříku, který je asi pět metrů vysoko?" Zeptám se nechápavě. Slézáme dolů a snažím se, abych G… Toho kluka přes hlučný a silný vítr slyšela.

"Bojíš se výšek?" Odpoví otázkou a pobaveně se usměje. Střelím po něm nudným pohledem. Odkašle si a odpoví. "No, nemocnici už zavírali a dovnitř by ses dostala jen přes zadní vchod, ale tam jsem viděl správce." Seskočí z poslední šprušle a já hned po něm. Ukáže na plot, přestože vím, kam chce nejspíš jít. Snažíme se být potichu. Jednoduše přelezeme plot a dáme se do běhu. Pod podrážkou černých tenisek cítím drny a krtince. Utíkáme na louce asi padesát metrů před lesem. Když doběhneme k lesu, zpomalíme a vyhýbáme se větvím. Trochu sebou cuknu a leknu se, protože nám před nosem přeběhne nějaká srna, ale pak běžím pořád dál. U naší trasy se začíná objevovat kamení a větší skály, až na konci stezky zjistím, že jsme běželi k vodopádům. V každé kapce se odrážel měsíc s hvězdami. Světlo doplouvalo až do mé tváře, stejně jako malinkaté kapky, které dosáhly až k nám. Vodopád je docela vysoký, asi jako výška, kam sahá okno mého pokoje v nemocnici. Nevím proč, ale nechci se tam vracet.

George ukáže na balvan přímo stvořený pro pohodlné usazení. Sednu si na levou stranu a George naproti mně. Chvíli se rozhlíží, ale pak začne s vysvětlováním. "Takže… Na začátek ti řeknu, že se jmenuji Ethan Springs. Pracuji jako tvůj… Dá se říct ochránce." Ve tváři má vážný výraz. "Možná víš, odkud jsem vzal to falešné jméno…?" Na chvíli se zamyslím, ale po minutě protrhnu to trapné ticho.

"Páni, ale jak jsi to věděl… Ethane?" Schválně použiju jeho jméno, abych si na to zvykla. To jméno vzal z mé knihovny… Jedna kniha má jméno autora stejné, jako Ethanovo falešné. Je to má oblíbená kniha. Hlavní hrdinka je dívka z Austrálie, která žije na magickém ostrově, kde převládá hladomor a smutek. Ona je jediná, která je schopná z toho ostrov dostat.
"Jak jsem říkal. Jsem tvůj ochránce, takže o tobě vím docela dost zajímavých věcí." Začervenám se a doufám, že o mně neví další věci… Spíš ty trapné. "Hele, vím, na co myslíš a jedinou docela vtipnou věc, co o tobě vím je, že ráda jezdíš po zábradlí a pobrukuješ si nějakou melodii." Zasměje se a za chvilku propadneme v záchvat smíchu. Je to docela ironie, že tady sedíme a smějeme se. Touto dobou bych na něj měla být naštvaná, že mi lhal a sypala bych na něj jednu otázku po druhé. Vlastně se k tomu dostávám.

"Co tady vlastně děláme…?" A ta hlavní otázka. "A co jsem sakra zač?!" Zamračím se na něj a čekám na další a další odpovědi.

Pousměje se a zahledí se na křišťálový vodopád. "To zjistíš za chvíli." Řekne tajemně. Už mě nebaví čekat. Stoupnu si a naléhavě se na něj podívám. "Počkej, než měsíc úplně vyjde. Právě…." Podívá se na hodinky a na měsíc, který už vykukuje skrz stromy. "Teď se vodopád…" Ani to nemusí doříct, protože už vím, o čem mluví. Vodopád se krásně zatřpytí, jako nebe plné hvězd a pak se nádherně rozjasní. Otevírá se. Je to něco tak kouzelného, že ani nemrknu, ani při tom nejjasnějším záření. Když se vodopád otevře, objeví se nějaká brána. Vypadá opravdu staře. Její rez jí nějak sluší a brána se mi celkově líbí. Působí kouzelně. Zvláštně září. Zdá se, že všemi různými barvami a odstíny.

"Takhle poznáš vchod." Trochu nechápavě na něj pohlédnu. "Září jen z tvého pohledu. Obyčejným lidem připadá jako normální zastaralá brána. Všichni, kdo jsou jako ty, ji takhle vidí. Není krásná?" Rozplývá se nad vchodem do neznáma. Ano, je krásná. Má v sobě jakousi zvláštnost. Pomyslím si a už vím, že mě Ethan slyšel. Věnuje mi kratičký úsměv, který mu oplatím, a vydáme se k bráně.

U levé kliky je zavěšená nějaká mistička. Vypadá jako mušle, která vyplula na pláž po zuřivé bouři z nejhlubších hlubin oceánu. Zespodu se jí dotknu a něco mnou projede. V ukazováčku levé ruky ucítím píchnutí a po té zjistím, že mi z ranky kape krev. Modře se zableskne a mě dojde, co mám teď udělat. Ukazováček dám nad mušli, na kterou následně nakapou asi tři kapky mé krve. Brána se pohne a s vrzáním se otevře. "Správně." Pochválí mě ochránce. Vejdeme do studené jeskyně, jejíž stěny, stropy, dokonce i kamennou zem zdobí třpytivý prášek s odlesky růžové a lehce modré. Sem tam se ukáže i drahý safír nebo růženín. Zvláštní je, že tady nevidím krápníky. Nikdy jsem v tak kouzelné jeskyni nebyla. Na stěnách se odráží voda a nějací tvorové, kteří v ní hravě plavou.

Zahneme doprava, tam, odkud se nejspíš odráží tekoucí voda. Dotýkám se stěny po mé pravačce a užívám si pocit na mých prstech. Drsný povrch, třpytící se látka, která mi zůstává na polštářcích mých prstů a chlad, který mi na prsty dělá vlastně docela dobře. Pokusím se zchladit si malou ranku na ukazováčku. Přejedu jím po stěně, a když se na něj znovu podívám, je jako vyléčený. Ne, je vyléčený. Není na něm ani jizvička.

Ethan si všimne mého zaujetí. "Tahle část jeskyně se nazývá Jeskyně uzdravení. Jak sis všimla, dokáže léčit, ale v některých případech se to nepodaří. Jeskyni stvořili naši předkové. Teda… Spíš předkové Prvotních elfů."
"Takže… Elfové?" Kývne a mně se před očima objeví krásné bytosti pobíhající po lese. Bytosti s lehce špičatýma ušima, zelenou pokožkou a ornamenty ve tvaru listí, kytek nebo lián po celém jejich těle. Tak si představuju elfy. Ne jako krvežíznivé pijavice, které zabíjí nevinná zvířata, co si zaběhli k řece. Děsí mě to.

Ethan slyší mé myšlenky. Všichni nezabíjí nevinná zvířata. A pokud ano, mají právo na jedno do měsíce. V jiných případech, když je zvíře nemocné, nebo nemá šanci na přežití, můžeš mít víc. Ostatní věty dořekne nahlas. "Můžeš zabít jen jedno, ale je na tobě, jestli z něj vysaješ i poslední kapku. Většina modrokrevných elfů je nechá žít." Přede mnou je kámen, ale stihnu ho včas přeskočit, než zakopnu. Teď vážně nevím, jestli jsem správný elf… Najednou mě napadne další otázka, která zaskočí i mne. Chystám se ji říct, zrovna když nasedáme do malé, z bílého dřeva vyřezané loďky. Trochu se zahoupe a já se chytím okrajů. Ještě než otázku vůbec vyslovím, rozbuší se mi srdce. Naráží do stěn mé hrudi a chce se dostat ven.


"Zabíjí má rasa i lidi?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 4. září 2013 v 15:16 | Reagovat

Wow páni a... Elf? To jsem nečekala... jako věděla jsem že určitě bud něčím zvláštní ale tohle mě dostalo. Vážně skvělé. A jsem zvědavá na odpověď. :) :D

2 Sonia - theshadowsofdarkness Sonia - theshadowsofdarkness | Web | 5. září 2013 v 18:42 | Reagovat

Elf? Myslela jsem že to bude něco jiného, ale uvidíme čím nás ještě překvapíš!:) Těším se na další kapitolu.

3 Violett Violett | Web | 21. září 2013 v 0:52 | Reagovat

Přesně jak komentář přede mnou :) Elf? :D No taky se nechám překvapit a hne jdu na další díl :D Jen dodám, že zatím mě to baví, je se mi zavírají už oči :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Jsem součástí: