15. kapitola SM - 0%

Ochránci oblohy

31. srpna 2013 v 12:22 | Charbon |  Jednorázové
Takže... Dnes přidávám mou první jednorázovku :3 Soutěž už skončila, ale pořád neznám výsledky. Snad se vám bude líbit :3

Northern Lights

Ochránci oblohy

Žiji přímo pod měsícem. Je nás tu jen pár a skoro vůbec se nepotkáváme. Našimi zbraněmi jsou luky, šípy a dýky. Hlavní je taky strategie. Naše skupinka pochází od mračného stromu. Je to ten největší mrak, který existuje pořád. Nikdy se nerozplyne. V tom stromu je zdroj naší síly, vlastně zdroj nás všech, našich těl. Kdyby byl mračný strom poškozen, pocítili bychom to. Věděli by jsme, že potřebuje naši pomoc. Takto jsme se zdrojem spojeni. Na spánku máme vytetován oblak ve tvaru majestátného stromu. Není to jen mrak. Září mnoha barvami, jako duha a naším úkolem je tuhle krásu chránit. Je to náš smysl života, je to zdroj. A co jsme my? Bráníme nebe, měsíc a hlavně strom. Jsme ochránci oblohy.
Sedím na obláčku a pozoruji východ slunce. Je krásný, ale měsíc mi stejně přijde… No, nádherný a mocný. Jako by nás všechny ovládal. Chce nás mít ve své moci, ale nám to nevadí. Milujeme jeho svit.

Už bych měla vyrazit. Patřím ke skupině, která hlídá v noci a až slunce vyjde a bude se mraků dotýkat jen spodními paprsky, vydám se k mračnému stromu. V ruce si hraju s mým astrolábem. Díky němu přesně vím, v jaké pozici jsou hvězdy. Pro nás je to důležité, protože jednou za rok, kdy ani neumíme určit, kdy to přesně bude, získá strom mimořádnou sílu. Lunární, což jsou ochránci noční oblohy, dostanou víc energie než Slunní, protože večer je mnohem těžší bránit oblohu, hlavně když na Zemi prší a dělá se mlha.

Můj astroláb je křišťálový a znaky na něm jsou vyryty noční barvou, takovou tmavě modrou. Naposledy ho promnu v prstech a strčím ho do kapsy černé kožené bundy. Naše oblečení je vcelku spíš tmavé, aby nás nebylo vidět. Vstanu a sáhnu si na své tetování na spánku. Skoro cítím, co je tam napsáno. ירח a nad tím nápisem mračný strom. ירח je hebrejsky a nikdo pořádně neví, jak se to vlastně vyslovuje. Znamená Lunární. Kdybych byla mezi Slunnými, měla bych na kůži jasně vytetované zářivě zlatou barvou שמשי. Lunární tetování je v modrých a šedých barvách.

Vykročím přímo zády k slunci. Procházím obláčky, ale nepropadnu. Lidé by se propadli, protože obloha, ani strom s nimi nejsou dostatečně propojeni. Aby mohl být člověk ochráncem, musel by projít řadou zkoušek a výcviků. Já se pro toto poslání narodila. Teda, byla jsem spíš stvořena. Nemám rodiče, jsem něco jako bytost, ve kterou lidé normálně nevěří, i když existuji. Mým stvořitelem je jeden ze Slunných. Stvořitelé a jejich "výtvory" jsou propojeni stejně tak, jako se stromem. Možná trochu méně intenzivněji. Můj stvořitel mi dal kus svého srdce. Dá se říct, že mám jen otce. Je docela zvláštní, že můj stvořitel je Slunný a já jsem Lunární. Každopádně jsem za to ráda. Nevydržela bych skoro celý den v žáru slunce celých dvě stě let života. Ano, Slunní se dožívají docela hodně, zato Lunární o padesát let méně. Pořád lepší, než se dožít jen třeba 70, jako lidé.

Většinou když takhle jdu, tak přemýšlím, jaký to má smysl hlídat oblohu, ale pak mě pokárá Triův hlas v mé hlavě. Hlas mého stvořitele. Ale teď přemýšlím nad tím, co bude dál. Budu pořád takhle žít, že budu chránit určitou část oblohy? Nebo mě vyberou mezi vyšší třídu a budu dnem i nocí opatrovat mračný strom? Tím pádem bych musela na změnu. Nejde o nic bolestivého. Jen by mi sundali mé staré tetování a nahradili by ho mračnou větví a znakem מעונן, který neznamená nic jiného, než mračný. K luku, šípům a dýce bych dostala ještě zvláštní obranné kouzlo, které kolem stromu vytvoří jakýsi štít a dovnitř vpustí jen nebešťany a obránce. Nebešťani jsou starší obránci od 120 let. V lidských je to kolem 60-70. Od 120 let je na nich, jestli jsou dost silní na to, aby ubránili nebešťany a strom. V lidských je mi 17. Tady nahoře už žiju 34 mračných let. Takže mi do "důchodu" zbývá necelých devadesát let.

V dáli vidím korunu mračného stromu a pulzující pole kolem jeho větví, když mě najednou píchne zároveň u srdce a na spánku. "Něco se děje!" Křiknu sama pro sebe. Najednou se dám do rychlého sprintu. Už vidím celý strom. Udýchaně se dívám, co se děje. Pot mi v kapičkách stéká po tváři. Rozepnu si bundu a přiběhnu blíž. U stromu je nějaký kluk a mává kolem sebe mečem s koženou rukojetí. V obličeji má zákeřný výraz a v rukou a nohách obratnost. Kolem něj stojí několik obránců. Není úplně u stromu, protože za obranné pole se nedostane, ale nechybí k tomu málo. Mrační obránci stojí u kmene a mají zavřené oči. Ruky vztyčené před sebe. Vychází z nich síla, která chrání strom. Jsou jako zhypnotizovaní.
Na mracích vidím lano. Přiběhnu k němu a vezmu ho z obláčku páry. Rozběhnu se naproti útočníkovi a odrazím se. Na nebi skáče každý dost vysoko. Ve vzduchu udělám salto a dopadnu za něj. Skoro mu přišlápnu paty. V rychlosti přehodím lano přes hlavu a až dopadne někde k nohám, zatáhnu. Překvapený ohrožovatel se skácí a dopadne na mraky. Asi ho to moc nebolelo, přece jenom jsme v nebi a tady nenajdete hlínu, ani kameny. Z ruky mu vykopnu útočnou zbraň a vytáhnu zpod něj lano. Je tak překvapený, že nehne ani brvou. Ukořistěným lanem mu svážu ruce, zmáčknu mu ruku a postavím se spolu s ním. Okamžitě se ke mně přihrne spousta ochránců a tři z nich odvedou hnědovlasého cizince do cely. Ta cela je vlastně něco jako obranná kopule, podobná té, co chrání strom. Tahle je o něco pevnější. Asi jako ocel. Přiběhne má skupina Lunárních a skandují mé jméno. "Sally! Sally! Sally!" Hrdě mě plácají po zádech a děkují za záchranu. Pořád mě udivuje, kdo byl ten kluk. Mám takové podezření, že patří mezi Padlé, ale jistá si nejsem. Přijde ke mně jedna z vrchních. Rodiny vrchních se dožijí i tří set let. Jsou to nejstarší, ale nejmoudřejší nebešťané. Na rozdíl od nás, obránců, mohou mít děti.

"Za celé nebešťanstvo ti děkuji. Musím říct, že to byla chytrá strategie a jsi opravdu mrštná." Chválí mě nejvyšší. Trochu se červenám, protože ani nestojím o pozornost. Udělala jsem to, co by udělal každý, kdyby… Je to napadlo.
"Udělala jsem to, co jsem musela a co samozřejmě udělat chtěla. Takže mi nemusíte děkovat. Všichni se jistě podíleli na záchraně, nebo aspoň chtěli." Rozloučím se se starou vrásčitou paní a odcházím zjistit, kdo je ten vetřelec.

Zamířím k celám. Dá se říct, že většina nábytku je ze Země. Ani tu nemáme domy. Myslím, že by byly stejně k ničemu, když tu neprší. Prostě si lehneme do nejměkčího obláčku a přikryjeme se dekou… Taky ze Země.

Cely jsou na konci naší nebeské vesničky. V dálce vidím jen jednu bublinu, ve které sedí cizinec. Kromě něj tu žádného vězně nemáme. U bubliny sedí dva strážci. Strážci jsou nejsilnější nebešťané, takže už žádní mladíci. Pozdravím je a požádám, aby mě s tím klukem nechali o samotě. Napoprvé mě odmítají. "Myslím, že když jsem si s ním poradila poprvé, tak si s ním poradím i potom." Osekla jsem a čekala na jejich odpověď.

"Dobře, ale budeme kousek odtud, abychom mohli udržovat ochranné pole," kývnu a sednu si do tureckého sedu naproti tomu klukovi. Nerada to přiznávám, ale je krásný. U koutků úst má ďolíčky a jeho rty jsou takové, na první pohled jemné a spíš dorůžova. Má pěknou hnědou barvu vlasů, jako nějaké vzácné tmavé dřevo. Vlasy má rozcuchané a ofina mu spadá do obličeje, ale hádám, že je ostříhaná na bok. Nevím… Je takový jiný. I ty oči… Jsou tmavě modré, skoro až černé. Nevím proč, ale něčím mě přitahuje. Jsem tak moc zabraná do jeho jedinečnosti, že si ani nevšimnu jeho pohledu upřeného na mě.

"Kdo jsi?" Zeptám se a trochu podezíravě se na něj kouknu. "A odkud jsi?" Ďábelsky se na mě usměje a udělá výpad, jako kdyby se na mě chtěl vrhnout. Leknu se a ucuknu, ale on se jen nahlas zasměje.
"Jsem Spojník a Trai jméno mé." Šibalsky se na mě podívá.

"Když jsi Spojník, proč jsi na nás útočil?" Vyzvídám a nespouštím z něj oči. Spojníci jsou velmi vzácní. Jsou to lidé, kteří mají vrozenou schopnost chodit po mracích, a dostat se sem pro ně není problém. Spojníci ale nejsou jen na naší straně. Někteří si radši šplhnou u Padlých. Mají taky moc vědět, co se v našich světech stane, proto jsou velice důležití. Myslím, že něco ví a že to není dobré.

"Byla to moje první cesta portálem, a tak jsem na chvíli ztratil paměť. Jde o to, že jsem viděl něco špatného. Něco hodně špatného pro vás nebešťany." Varoval mě. Takže nepatří k Padlým. Spadne mi kámen ze srdce, ale znovu se vrátí, protože se stane něco zlého.

"Můžu ti věřit?" Kývne a v jeho očích poznám pravdu a jakousi vášeň. Už jsem přišla na to, proč mě tak přitahuje. Někteří ochránci,(hlavně ti vzácní, co jsou opak toho, kým byli stvořeni) přitahují Spojníci. Pokud toto pouto vznikne, je skoro nemožné se ho vzdát. Překročím hranici bubliny a věnuju mu polibek na tvář. Rychle se odtáhnu a hodím na něj omluvný pohled. Usměje se a na očích mu vidím, že ví, o co jde. Snažím se to zamluvit.

"Půjdu to vzkázat strážím, pak mi řekneš, co přesně jsi viděl." Při posledním slovu se zvednu a jdu to všechno povědět strážím. Jsou proti, a když jde o vězně a útočníky, tak obzvlášť. Až jsem jim řekla o tom, že je Spojník, došli pro nejvyšší. Ta vězně vyslechla a zajistila propuštění. Slyšela jsem něco o válce a Padlých, tak jsem se šla nejvyšší zeptat.
"Myslím, že nelže. Měl vizi o zkázonosné válce. V nejbližších dnech na nás mají zaútočit Padlí," odmlčí se, ale pokračuje dál. "Zajdi prosím ke stromu a všem pověz, ať se připraví. Zbraně, obranná kouzla… Prostě jim vše řekni." Souhlasně se na ni podívám a vezmu s sebou i Traie. Je tu jen v riflích a mikině.

Na cestě ke stromu mlčíme. Ticho protrhne radostný hukot. Nejspíš slaví, ale když mě uvidí s Traiem zmlknou a zuřivě se na něj dívají. "Poslouchejte!" Zařvu. "Tohle je Trai a je to Spojník." V davu zaslechnu překvapivé mumlání. "Měl vizi a v ní viděl blížící se boj mezi oblohou a podsvětím! Nejvyšší vám vzkazuje, že se máte připravit! Vy, mlžní!" Křiknu na skupinku těsně u stromu. "Vy chraňte strom, jak nejvíc to půjde. Začněte!" Informovala jsem je a vzala Traie za loket. Táhla jsem ho až ke stojanu se zbraněmi.

"Vážně mi jednu z nich svěříš?" Uchechtne se, ale já po něm střelím varovný pohled, takže nervózně skloní hlavu a vezme si meč. Moc mě nepřekvapilo, že si vzal meč, který si sem donesl. Ze stojanu si vezmu luk, toulec se šípy s diamantovými hroty si přehodím přes rameno a dýku si zastrčím za pas. Pro jistotu si vezmu i meč.
"Jdeme?" Zeptám se už trochu klidněji Traie, ale to už vidím, jak se z oblaků vynořují velká netopýří křídla Padlých. Padlí kdysi byli taky ochránci, ale protože nás zradili a pokusili se zničit strom, byli svrženi do podsvětí, kde žijí ve tmě a bídě. Všichni, kdo žijí tady na obloze, k nim cítí nenávist, stejně jako já.

Vidím, jak se oči každého ochránce, nebo nebešťana obrací k těm stvůrám. Je jich tolik. Objevují se všude kolem vesnice. Mám takový špatný pocit, že to nezvládnu, že to nezvládne nikdo z nás.

Všichni, včetně mě a Traie, se rozběhnou naproti Padlým. Mlžní chrání strom, my ostatní bojujeme. Běžím naproti jednoho vlasatého. Jeho kůže je skoro rudá. Z dálky na něj přímo v běhu střílím jeden šíp za druhým. Trefuju se mu hlavně do křídel, aby nemohl létat. Luk dám zpátky k šípům a vytáhnu meč. Skočím přímo na něj a zabodnu se hrotem nože skoro až po rukojeť do jeho hrudi. Táhnu a rozpářu mu hruď i břicho. Myslím, že ani nestihl zaregistrovat, že na něj útočím. Někdo však zaregistroval, že útočím na jeho stoupence, protože ucítím ostré štípání na boku. Ta stvůra mě škrábla svými pařáty. Jako by mě hlodala kyselina. Jejich škrábnutí je pro nás nebezpečné, proto už teď vím, že to nedokážu. Spadnu do oblaků a dívám se, jak Padlý odlétá. Vytáhnu dýku a hodím ji po něm. Zabodne se mu přímo do lebky. Znovu si lehnu a hledím na vycházející měsíc. Pozoruji, jak se paprsky jeho záře dotýkají mráčků a bojujících ochránců. Polovina už leží skroucená v křečích na podušce z obláčků. Najednou cítím jakýsi nával vzteku a síly. Má hruď se vypne a ruce mám rovně natažené, stejně jako nohy. Vypadám jako hvězda. Ta síla do mě proudí tak rychle, že se vznesu do výšky asi pěti metrů. Hlavu mám skloněnou a jako bych viděla co se děje na Zemi. Kvůli boji tady v nebi vznikají katastrofy, války a boje. Je mi z toho tak smutno, že mi ukápne pár slz. Když dopadnou na obláčky, pode mnou se rozroste tráva a kvítí. Až sem cítím tu vůni. Soustředím se na svou moc. Natáhnu ruce nad sebe a všechnu tu sílu ze sebe vypudím opravdu silným nárazem. Ode mě se rozlije jakási vlna síly, která v prach rozpráší všechny Padlé. Vidím, jak hoří a následně se snášejí k Zemi ve formě popela. Všechna síla ze mě vyprchala a tak znovu padám. Měkce dopadnu do obláčků. Přiběhne ke mně Trai celý od černé krve, která patří právě Padlým.

"Páni! Vypadala jsi, jako by z tebe čišela síla." Vidím, že se kolem mě shlukuje ten zbytek ochránců, kteří přežili. Trai se mě snaží utěšit. "To bude dobrý, zvládneš to, neboj se." Už jsem viděla jen zamlženě a z úst se mi dral poslední výdech.

"Trai… Nezvládnu to, vím to, ale kdyby neexistovalo pouto, které mě k tobě připoutalo, nikdo z nás by nepřežil. To díky našemu poutu, díky té rychlé lásce." Trochu se uchechtnu, protože takhle rychle jsem se ještě do nikoho nezamilovala. Je to skoro absurdní.


"Víš, když jsem tě poprvé uviděl… Prostě jsem si říkal, že na tobě něco je… Něco jiného." Vzdychne a vezme mě za ruku. "Dostaneš se z toho. Budeš na lepším místě. Miluji tě." To bylo to poslední, co jsem slyšela. Ani jsem mu nestihla odpovědět. Vydral se ze mě jen ten poslední výdech. A kam, že se dostanou mrtví Lunární? Na Měsíc… Teď už to vím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christine Träumer Christine Träumer | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 17:51 | Reagovat

Omlouvám se, že ji to trvalo, ale ono toho bylo víc než dost a na blogu už najdeš výsledky :-)

2 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 11. února 2014 v 17:34 | Reagovat

Tak tohle je vážně super nápad! Moc se mi líbil ten konec, i když byl smutný.. nakonec se Měsíce dočkala :) je to krásně napsané a moc se mi to líbí, nechybí dobrá zápletka, ani rozuzlení.. zkrátka palec nahoru! :)

3 Charbon Charbon | E-mail | Web | 11. února 2014 v 17:45 | Reagovat

[2]: Díky :) Ani jsem nečekala, že si to ještě někdo přečte. Každopádně jsem ráda, že se ti jednorázovka líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Jsem součástí: