15. kapitola SM - 0%

5. Kapitola - Co jsem zač?

23. srpna 2013 v 15:34 | Charbon |  Srdce modrokrevných
Next!! Nevím proč, ale nějak mě baví tuhle knihu psát. Další knihu nebudu psát do té doby, než nedopíšu SM, protože by se mi děj možná i pletl a dějové chyby bych mít vážně nechtěla! :D
Možná bych měla psát i nějaké jednorázovky, ale zatím mě nic nenapadá. Doufám, že mi dáte nějaké téma na článek(viz. předchozí článek). :3
Přeji pěkné počtení :)


5. Kapitola - Co jsem zač?

Jsem tady už přes dvě hodiny a stále se bojím zpod stromu vylézt. Mám strach ze slunce. Co když budu zase tak špatně dýchat? Co když už to nevydržím…?

Rukama se zapřu o kmen a snažím se stoupnout. První noha vykročí směrem k trávě, na které už není stín, ale prudce tam svítí slunce. Vlastně mě to docela zaráží, když je ještě před polednem. Vlastně je tu docela mýtina. Když šlápnu na suchou trávu, nic se nestane, tak se odrazím od kmene a skočím přímo do slunečních paprsků. Nic. Cítím se docela dobře a je mi příjemně teplo, ne horko ke zpocení. Zvednu ruku nad své oči, aby mi do nich tolik nesvítilo. Úplně jsem zapomněla, že jsem jen v noční košili a měla bych se co nejrychleji vrátit, aby mě nikdo nesháněl. Rukama si pořádně prohrábnu vlasy a protáhnu se. Přece jenom jsem pod tím jehličnanem byla docela dlouho. Prsty si přejedu po rýhách na tváři. Krev už zaschla, ale jen tak rány neschovám. Možná to byl sen a já byla tentokrát náměsíčná. Modrá krev? To je přece… Hloupost.

Otočím se a vykročím zpátky k nemocnici. Překvapivě si cestu pamatuju. Jen plot mi dá trochu víc zabrat, než včera. Do nemocnice vcházím zadním vchodem mezi kontejnery, kde je napsáno Nepovolaným vstup zakázán. Vyběhnu po železných točitých schodech a zahnu doprava. Vyjdu po dalším schodišti až do druhého patra, kde mám pokoj. Kolem někoho projdu, ale té osoby si nevšímám. ,, Heri! Jsi to ty? Co se ti proboha stalo?" V rychlosti se otočím a zjistím, že jsem si právě ani nevšimla své nejlepší kamarádky. Nasadím radostný úsměv, ale ten se pak změní v naštvaný.

,, Najednou se zajímáš?" Probodnu ji očima. ,, Proč jsi sakra nepřišla?!" Jsem tak naštvaná, i když za to Tessa možná ani nemůže. Přistoupím k ní a čekám na odpověď.

,, Víš… Měla jsem toho hodně a…" Nervózně se zavrtěla a oči měla sklopené k zemi. Asi ji to vážně mrzí. ,, Děkuji, že jsi zachránila Cecily. Nepřišla jsem proto, že ve škole jsme se museli podílet na úklidu a Cecily… Myslím, že blázní, ale říkala, že viděla nějakou černou postavu. Stín." Po těch slovech se mi zježí chloupky po celém těle. Ona ho taky viděla. Nevím, jestli to mám Tess říct. Radši ji ušetřím mých problémů.

,, Dobře. Díky za vysvětlení. Je mi tak mnohem líp. Stýskalo se mi." Pevně ji obejmu a ona trochu zavrávorá a obětí mi oplatí. ,, Pojď ke mně do pokoje."

,, Jdi napřed. Koupím nám horkou čokoládu." Kývnu a dveře do pokoje nechám otevřené. V rychlosti na sebe hodím červené triko a džíny. Ručník přehodím přes stále otevřené okno. Za pár minut se Tess vrací s čokoládou. Má na sobě šaty s květinovým vzorem a páskové sandály dohněda. Vlasy má stažené v drdolu a na obličeji nemá nic víc než lesk a řasenku. Voní po mém levandulovém parfému, co jsem jí kdysi darovala k narozeninám.

Oba kelímky postaví na stůl a sedne si na jednu z židlí. Napodobím ji a trochu se napiju čokolády. ,, Miluju tenhle horký drink!" Zvolá, já se krátce zasměju, protože do smíchu mi moc není. Ťukneme si kelímky a obě se napijeme. Nad horním rtem se nám objeví čokoládový pásek. Začneme se řehtat a ukazovat si na svoje knírky. ,, Teď mi řekni, proč jsi tak doškrábaná." Projede mnou mráz. Co mám kruci říct?

,, Víš, byla jsem v zahradě v parku a zakopla jsem. Spadla jsem do trnitého keře." Znovu se zasměju, ale Tessa tentokrát ne. Ví, že něco skrývám… Že lžu. Nikdy jsem jí nelhala, až do teď. Nechá to být a věnuje mi milý pohled.
,, Aha. Myslím, že jsi velký nemehlo." Oddechla jsem si tak, aby to na mně nebylo poznat.

V pokoji se mnou strávila asi hodinu. Vyprávěla mi o tom požáru, jak byli všichni evakuováni a ona mě hledala v davu před školou. Jak o mě měla strach a pak, že se oheň rozšířil až do skladu, ze kterého oknem šlehaly plameny. Hasiči se obávají, že věci ve skladu už nebudou k použití. To je jasné. Pomyslela jsem si v tu chvíli. Tess odcházela zrovna, když přišel George. Pozdravila ho a seznámila se s ním. Naposledy mi zamávala a pak odešla.

Teď jsem na cestě do jídelny s doktorem. ,, Tak co obočí? Dnes máte jít na vytahování stehů." Zeptal se a zároveň mě informoval. Z doktorů ani jehel strach nemám. Po požáru a vycházce do lesa se moje odolnost navýšila. Stehy jsou naproti tomu jako škrábanec na mé tváři.

,, Vlastně je to docela dobré a z vytahování strach nemám. Nebojím se bolesti." Odpověděla jsem odvážně. Doktor se na mě překvapivě usmál a zaměřil se na mě těma svýma očima, zrovna když stojíme v řadě v jídelně, která je plná barev. Vážně. Každá židle tu má jinou barvu a jiný odstín. Zdi jsou bílé, aby barevné vybavení jídelny vyniklo.

Odvrátím od Georgeových očí pohled a zjišťuji, co dnes nabízejí. Moc hlad nemám, takže si vezmu jen holou vodu a zeleninový salát s pikantním dresinkem. Koutkem oka zahlédnu, jak se pohled Georgeových očí odvrátí a rukou se natahuje po hrnku. Nalije si do něj horkou vodu z konvice a z malé krabičky vedle si vybere ovocný pytlíček čaje. Jídelna je pro personál a pacienty, proto je tu samoobslužný systém. Myslím, že je to skvělé, protože přes ten hluk by asi neslyšeli co si zrovna přeju.

Usadíme se u blankytně modrého stolu s průhlednými židlemi. Pustím se do salátu a doktor si z horké vody vytahuje červeně zbarvený sáček. Dneska se mi zdá nějaký nervózní a ani se mě nezeptal na mé škrábance na tváři. Trochu ho podezřívám, ale ještě nevím z čeho…

Vážně se mi podíval do očí. ,, Herio, jsou věci, které nevíš. Věci, které ti prozradím, až bude čas, ale jedno vědět musíš. Drž se dál od stínu s bílýma očima." To co mi právě řekl, jsem vůbec nečekala. Zaskočil mi list salátu a já začala kašlat. George mě plácl po zádech. Když jsem se uklidnila, tak jsem myslela, že na něj vyvalím spoustu otázek. Řekla jsem jen jedno slovo, které vystihovalo všechny.

,, Co?!" Řekla jsem trochu víc nahlas. ,, Jak o tom víte…? Jak…-" Střelil po mě děsivým pohledem a já zmlkla. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Utéct? Hodit po něm zbytek salátu a zdrhnout. Ne. Taková hysterka nejsem. Jen jsem se klidně posadila a poslouchala dál to, čemu nemůžu ani uvěřit. Jsem zvědavá, i když to zní děsivě. Nejradši bych mu ty odpovědi vyrvala z těla holou rukou.

,, Povím ti to později. Někde se musíme sejít. Třeba…-" Odpovím za něj.

,, V lese?" Kývne a dopije poslední doušek čaje. ,, Víte, docela mě děsíte, ale jsem zvědavá a potřebuju to vědět. V poslední době se toho děje tolik…" Větu nedokončím a zahledím se do misky se salátem.

,, Má to své důvody, ale jak jsem říkal. Povím ti to v lese." Zamyslí se. ,, Víš, měli bychom si tykat a… Nejmenuju se George a ani zde nepracuji. Víc ti povím potom." V rychlosti se zvedl a než jsem stačila odpovědět, byl pryč. Zmateně jsem se zvedla a zamířila do pokoje. Na stole byl ještě kelímek se zbytkem čokolády. Vypila jsem si ho a šla jsem si pro další, ale vzala jsem si kávu. Sedla jsem si na parapet a nohy přehodila ven. Vysely asi 4 metry vysoko. Opřela jsem se o roh a přemýšlela.

Kdy se vlastně máme sejít? Zítra? Pozítří? Vůbec nevím. Nemám nejmenší tušení, co je zač. Nemám nejmenší tušení, co jsem .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Violett Violett | Web | 24. srpna 2013 v 14:20 | Reagovat

Pěkné... Já věděla, že ten doktor je nějak podezřelý. Hmm...
Ale jinak pěkné a už se těším na pokračování :)

2 Calla Calla | Web | 25. srpna 2013 v 11:09 | Reagovat

Krásný.. Ten doktor je mi strašně sympatický a nevím proč.. ale mám z něj dobrý pocit. doufám, že se z něj nevyklube nějaký vrah nebo něco :D ale jinak se už těším na další kapitolku :)

3 Sonia - theshadowsofdarkness Sonia - theshadowsofdarkness | Web | 25. srpna 2013 v 14:35 | Reagovat

Já si hnedka říkala, že je nějakej divnej! :D (jako že tam pracuje) Jsem zvědavá jak ví o těch stínech.. a jestli se dozvíme to co se stalo minule v tom lese:)

4 Abigail Abigail | Web | 27. srpna 2013 v 17:39 | Reagovat

krásná povídka a zapsala jsem si tě =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Jsem součástí: