15. kapitola SM - 0%

1. Kapitola - Noční můry

8. srpna 2013 v 9:43 | Charbon |  Srdce modrokrevných
Takže jsem to stihla už do dneška :D. Kapitola měla být delší, ale asi je spíš úvodní. V této kapitole se toho moc nestane, ale to snad nevadí. Taky doufám, že jsem vymyslela dobrý název... Užijte si to :3.

Hlasuj v anketě, nebo piš kometáře, jak se ti zatím kniha líbí.

1. Kapitola - Noční můry

Běžím.
Hlavou mi proudí tisíce myšlenek, ale pořád se vracím k té jedné. Utíkám lesem za studeného večera, před stíny, které se po mě sápou ostrými drápy. Do bosých nohou mě píchá jehličí a všelijaké malé větvičky. Na nebi pluje zářivý měsíc zahalený šedými oblaky. Je sám, bez hvězd, které by mu dělaly společnost. Osamocený stejně jako já. Bez rodiny. Bez přátel… A mezi stíny, které mě pomalu, ale bolestivě pohlcují…
.....
Vzbudím se brzo ráno s křikem a silně bušícím srdcem. Prostěradlo je promočené od potu a peřina leží smuchlaná na zemi vedle postele. Do okna stále svítí měsíc. Těžce lapám po dechu a pravou ruku mám přiloženou na hrudi. Posadím se a pořádně si odkašlu. Prohrábnu si zpocené vlasy a protřu si mé šedo-modré uslzené oči. Vzdychnu a vzpomenu si na mou opakovanou noční můru. Mé rozhodnutí zní tak, že už se nebudu snažit znovu usnout.

Podívám se na digitální budík, který stojí na nočním stolku a ukazuje 4:07. Zvednu se a zamířím ke dveřím, které vedou do mé osobní knihovny. Před očima stále vidím stíny… Dveře jsou pootevřené, což je zvláštní, protože ji vždycky zavírám. Mám ráda, když mě vůně knih praští do nosu kdykoli vejdu. Dotknu se pozlacené zakroucené kliky a lehounce dveře ještě víc pootevřu. Knihovna není moc velká, ale je tu dost místa na pohodlný gauč, stolek a tři sloupce poliček knih. V první jsou encyklopedie, v další romány a v poslední ostatní knihy. Zatáhnu za šňůrku, která visí ze stropu a místnost se rozzáří světlem. Na volné zdi se mihne stín. Mrštně a rychle se otočím. Jako bych viděla další stíny. Rozbuší se mi srdce. Možná je to jen klam z toho snu… Pomyslím si a otočím se zpět ke knihovně. ,,To bude v pohodě…" Povím si sama pro sebe tentokrát nahlas.

Vejdu do místnosti a zavřu za sebou dveře, které vedou do pokoje s propocenou postelí. Přistoupím k jedné z poliček a vytáhnu knihu Ostrovy měsíce. Nejdřív rozsvítím ozdobenou lampičku a po té zhasnu stropní světlo zataháním za provázek. Usadím se na pohovku a zabořím hlavu do polštáře. Otevřu knihu na stránce, kde před chviličkou ležela záložka. Do konce zbývá jen pár stránek a já stejně uprostřed té poslední pomalu usínám. Víčka se jednoduše zavřou a já upadnu do ničím nerušeného spánku…
.....

Ráno se vzbudím přesně jednu minutu po zvonění budíku. Zvuk alarmu neslyším. Protáhnu se a přetočím se na bok. Na dřevěné podlaze leží kniha, kterou jsem nestihla dočíst. Nechápavě se nad sebou zasměju a dočtu poslední polovinu zbylé stránky. Dobrý konec, všechno dobré. Povím si v duchu.

Vycházím z knihovny a podívám se na budík. Displej ukazuje 6:30. Zavřu tmavě hnědé dveře do knihovny a přistoupím ke skříni. Na věšáku visí šaty bez ramínek. Látku barví vybledlejší tyrkysová barva. Korzet je posetý různými perličkami a flitry v tmavší barvě než je zbytek šatů. Perličky se třpytí černou, šedou nebo taky bílou barvou. Od pasu dolů se táhne nařasená sukně ve světlejší barvě, než je korzet. Ve spod, je látka skoro bílá a přes ni je našitá nylonová síťka v normální tyrkysové barvě.

Lehounce tu krásu vytáhnu a držím ji v rukou za ramínko. ,, Na začátek školního roku ideální,"blaženě povzdechnu, dotknu se korzetu a pomalu hrdě sjedu rukou až dolů.

,, Jsou tak jemné a prosté! Zároveň z nich čiší nádhera,"uslyším za sebou hlas a tak se otočím. Ve dveřích stojí má chůva Sindie. Věnuje se šití a navrhování. Bude mi chybět, protože až dovrším 17 let, tak se za našetřené peníze odstěhuje do města a bude rozvíjet svou kariéru. Většinu šatů mám od ní.

Pousměju se na ni. ,, Samochvála škodí,"řeknu a škádlivě se na ni usměju. ,, Jsou krásné…,"věnuju jí děkovný pohled a pak se smutně zadívám do země.

,, Já vím… Ani ne za měsíc oslavíš sedmnácté narozeniny, ale neboj. Budu tě navštěvovat,"odpoví a přistoupí ke mně. Šaty odložím s opatrností na postel a obejmu svoji chůvu.

,, To doufám, ale… Budeš mi chybět,"odtáhnu se od ní a ona mě pohladí po mých havraních rozcuchaných vlasech.
,, Ty mě taky. No tak! Učeš se a běž na snídani. Udělala jsem ti tvé oblíbené vajíčka se slaninou,"popostrčí mě ke dveřím a já už jsem na cestě do kuchyně. Ve vzduchu se vznášela vůně vajíček i slaniny. Nasaju do sebe tu chuť a zrychlím. Mám vážně hlad. Přiběhnu ke kuchyňské lince a hladově se olíznu. Na talíři leží dvě volí oka a dva kousky slaniny ve tvaru usměvavého obličeje. Z šuplíku si vytáhnu stříbrný příbor a sednu si do jídelny na moderní židli.

Při snídani trávím čas sama nebo se Sindie. Žiju tu s nevlastními a nechutně bohatými rodiči, pár služkami a správcem. Mám je ráda, i když nejsem jejich vlastní. Moji vlastní rodiče se utopili při plavbě na výletní lodi Springs. Byla jsem ještě mimino, tak jsem nemohla plout s nimi. Nechali mě u babičky, se kterou se ještě vídám. Vlastně bydlí ve stejném městě jako já. Můj nevlastní otec šéfuje asi hodně dobré firmě a matka vlastní nejluxusnější restauraci ve městě. Nemohou mít děti, tak si mě adoptovali, když mi bylo asi 6 let. Život v domově dětí si moc nepamatuji.

Do pusy si dám poslední kousek slaniny a talíř s příborem odnesu do myčky. Vypiju sklenici mléka a vydám se do koupelny na patře, kde mám i pokoj. Vystoupám po vrzavém schodišti a hned naproti jsou dveře do koupelny. Dveře za sebou zamknu. Pustím sprchu a mezitím, než dosáhne dané teploty, tak se svlékám z noční košile, kterou po té hodím do koše na špinavé prádlo. Skočím do sprchy a mnu si vlasy, aby byly co nejrychleji mokré. Na hlavu si nanesu šampon s vůní lesního ovoce. Mezitím, co si pořádně drhnu hlavu, přemýšlím nad tím snem. Pořád vidím strašlivé stíny, obličeje zkřivené bolestí. Jako by my něco naznačoval, něco, co se brzo stane. Něco strašného. Ten sen ale musí dávat nějaký smysl. Prostě musí.

Snažím se si z hlavy smít všechnu pěnu a až jsou vlasy čisté bez jediné bublinky, tak otočím kohoutkem, čímž zastavím proud tekoucí vody. V koupelně panuje vůně a na zrcadle se utvořila pára z horké vody. Osuším se a obalím ručníkem, který na mě moc dobře nedrží. Zatím co se vlasy suší, čistím si zuby a mažu se tělovým mlékem s vůní vanilky. Vlasy i po té době nejsou suché, ale aspoň z nich nekape voda. Lehce je fouknu fénem, rozčešu a vyžehlím. Vzpomenu si, že už nejsou prázdniny, tak si musím pohnout. V rychlosti se namaluju a obleču si bílý župan. Vyběhnu z koupelny tak, že málem uklouznu. Zamířím přímo do pokoje k posteli, kde jsem nechala své nepřekonatelné šaty. Rychle, ale opatrně jsem si je oblékla a nazula si bílé páskované boty na podpatku. Do psaníčka si dám mobil, trochu peněz a klíče od domu. Před domem na mě už čeká řidič. Sednu si na místo spolujezdce a připásám se.

Tento rok bude nový. Lepší. Pomyslím si a usměju se. Můžu být bohatá, ale ne oblíbená. Ani o to nestojím. Stačí, když mi pár lidí jednou za měsíc pochválí oblečení a jsem se sebou spokojená. Zahajovací den se bude konat v tělocvičně.

Na cestě do školy si prohlížím krajinu, která se bude brzo ukládat ke spánku, a zamyslím se nad budoucností. Za pár týdnů mi bude 17… Budu starší a… Vlastně nevím, co se tím změní. Kromě toho, že přijdu o Sindie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | Web | 11. srpna 2013 v 11:05 | Reagovat

Ráda si tě přidám. :) A povídka se mi strašně líbí. Těším se na další. :)

2 Violett Violett | Web | 21. srpna 2013 v 0:45 | Reagovat

Zatím se mi to líbí a jak si psala je to začátek :D Nemohu se dočkat až si přečtu za chvíli další kapitolu :)

3 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 1:04 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že píšu po takové době, ale mezi Affs tě moc ráda beru. :) Pěkná kapitola!

4 Vera Vera | Web | 16. listopadu 2014 v 0:27 | Reagovat

Ahoj autore!

Zakládám nový projekt, jehož cílem je sjednocení co nejvíce (kapitolových) příběhů z blogového světa na jedno místo. Jeho výsledkem bude vznik online katalogu, ve kterém bude mít každý příběh vlastní dvojstránku s obálkou, jménem autora, anotací, žánrem a adresou stránky, na které je příběh k přečtení. :)

Neber tenhle komentář prosím jako reklamu - spíš jako příležitost poznat příběhy ostatních autorů z blogového světa a taky zpropagovat a ukázat svoji tvorbu širšímu množství čtenářů, kteří možná hledají příběh, jako je ten tvůj! :)

www.katalog-pribehu.blogspot.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Jsem součástí: